Oddíly:

13.oddíl
26.oddíl
27.oddíl
28.oddíl
 
Mustang

 

Historie střediska MUSTANG

Jak vznikli Mustangové? Vše si v letech padesátých vymyslel Yukon, když podobně jako já alespoň přemýšlel o tom, jak to bylo předtím fajn u skautů. A na rozdíl ode mne si vymyslel všechno, co bylo potřeba na vedení střediska. Byly u toho navíc dvě inspirace. Objevil se kupodivu americký film „Koně se nestřílejí“ o zapomenutém stádu prérijních mustangů a ozval se Tex Ritter se svými „Nebeskými jezdci“. Když si spojíte story filmu a melodii songu (tenkrát to bylo opravdu Number One), vychází celkem zákonitě celá „Píseň Mustangů“. Yukon chtěl mít středisko prvotřídní, tak vymyslel i ten trochu „supermanský“ pokřik. A šel čas… Přišel rok 1968, vypuklo „Pražské jaro“ a v karlínské Domovině jsme oznámili ministerstvu vnitra, že Junák obnovuje svoji činnost. Dnes se Vám to tak nezdá, ale tehdy to bylo něco mezi provokací a zločinem. A vyšlo to. Tak začal Yukon, stejně jako mnoho jiných vůdců, stavět svoje vysněné středisko a už v létě 1968 pořádá střediskový tábor v Louňovicích pod Blaníkem a má tam čtyři oddíly skautů a dvě smečky vlčat, spoustu „starých“ i „mladých skautů. No a pochopitelně dochází ke konfliktu. Ti „staří“ ještě žijí v letech čtyřicátých a ti „mladí“ si trochu pletou skauting s trampingem, v tomto případě reprezentovaným zejména se Setonovým woodcraftem. Konflikt se dostává až do novin a v září jej řeší dokonce Pražská rada Junáka, kde v roli výchovného zpravodaje pracuje jakýsi Charlie. Jak jsem se stal Mustangem? Šedesátá léta jsem prožil jako „člověk v pozadí“ pražského střediska Psohlavci, které mělo ke konci až třicet opravdu skautských oddílů uprostřed totalitního systému. Měli jsme dokonce úplný skautský kroj, jen ze „slibáku“ zmizela lilie a zvětšila se ta psí hlava. Pak přišla Domovina, stal jsem se členem Pražské rady a zaregistroval jsem se ve svém „mateřském“ 298. oddíle, v té době ale již jen oldskautském. V září 1968 jsme jednali na Pražské radě o problému střediska Mustang. Musím říct, že už tenkrát nám bylo jasné, že ti „staří“ nikdy nedokáží pochopit ty „mladé“ a tak to skončilo celkem smírně, jen ta Pražská rada chtěla jakousi záruku.

Nevím, co mne to tenkrát napadlo (postupně to totiž zcela změnilo můj život), ale nabídl jsem svoje působení (opět jako „člověk v pozadí“) ve středisku, se zvláštní „péčí“ o 53.oddíl skautů a 54.smečku vlčat. To jsem ovšem netušil, že zhruba za měsíc mi vedoucí oddílu Havran oznámí, že emigruje s rodinou do ciziny (jsou tři měsíce po 21. srpnu 1968) a já se stanu vedoucím oddílu. To jsem ovšem vůbec netušil, že tutéž zprávu mi řekne Yukon asi o dva měsíce později. A stalo se. Vedoucím oddílu i střediska (tam bylo ještě zpoždění se Šedákem) snadno a rychle. Tak jsem se stal Mustangem, registrovaným ale „doma“ v 298. OSJ. To středisko jsem „dotáhl“ až do oficiálního neslavného konce v srpnu 1970. V prosinci téhož roku jsem se přestěhoval do Liberce a unikl jsem tak nějak „péči“ tehdejší „bezpečnosti“.

V Liberci jsem znal jenom profesora Tomsu - Toma (kolegu z náčelnictva Junáka) a Miloše Zapletala – Zeta (asi ho všichni znáte). Brzy potom, co jsem se tady „zabydlel“, přišel Zet s návrhem obnovit skautské oddíly v Liberci. Optimální formou bylo tenkrát zřízení „odboru turistiky“ při nějaké tělovýchovné jednotě v rámci tehdejšího Československého svazu tělesné výchovy a pozdější (aby to nebylo tak nápadné) rozšíření činnosti odboru i na „mládež“. Proto již v roce 1971 fungovaly oddíly turistiky mládeže při TJ Lokomotiva Liberec (dnešní středisko Stopa) a TJ Ještěd Liberec (dnešní středisko Ještěd). Aby všechny nebyly na jednom místě, „vytvořili“ jsme nejprve „turistický odbor“ TJ Dynamo Liberec a v roce 1972 jsme do něj „přijali“ tři oddíly „mládeže“. Co to bylo? Jednička bylo pokračování 1.oddílu skautek pod vedením Fouse. Dvojka bylo pokračování 12.oddílu skautů pod vedením Zeta (původně ho vedl Náčelník) a Trojka byl zcela nový oddíl pod vedením mým. Přišlo to rychle, nemohl jsem nic nového vymýšlet a tak jsem si dovolil (jako vůdce střediska) použít všechno, co vymyslel kdysi v Praze Yukon. A tak vznikli liberečtí Mustangové. Má to ještě pointu. Asi po půl roce činnosti si zavolali Zeta na tehdejší okresní výbor tělovýchovy, kde navíc ještě byli soudruzi z KSČ a „domluvili“ Zetovi, aby jako známý skaut a autor skautských knížek již „neškodil“ mládeži a skončil. Vedení Dvojky pak převzal Rak (jeho zástupce) a vedení odboru turistiky mládeže spadlo na mne, protože netušili, že jsem dokonce členem náčelnictva Junáka. Jak je to s čísly oddílů? Oddíly „turistiky mládeže“ bylo nutno také registrovat a tak dostaly oddíly TJ Dynamo Liberec postupně čísla. Také se postupně dost rozrostly. Když jsme v roce 1990 opět veřejně začali fungovat jako skauti, tak jsem nějak prosadil, aby alespoň ta čísla mustanžích oddílů zůstala zachována.

Tak se občas podívejte na svůj šátek a vzpomeňte si, že ten znak s lukem a šípem byl již v roce 1973 znakem „oddílů turistiky TJ Dynamo Liberec“ (mimochodem: je úplně stejný jako znak francouzských roverů) a také si prohlédněte svoji oddílovou vlajku. Tam všechna ta čísla najdete.

Charlie